Na jak nelidská mučidla dnešní mládež a dospělých napínáme? Nikdy v našich kulturních dějinách nebyl na intimitu lidí vyvíjen takový nátlak. Ještě nikdy nebyl tak nesmyslný, jeho požadavky tak nepřirozené, vnucovaná povinnost tak zatvrzelá.
Tělo se stává manipulovatelným objektem, strojem, který může být optimalizován. V posledních letech jsou stále oblíbenější extrémní cvičící a hubnoucí metody, které vedou k podlomení zdraví. Zatímco pro workoholika je měřítkem pro přijímání sebe sama jeho pracovní výkonnost, znamená pro pubertálního člověka schopnost hubnout jediné hmatatelné opodstatnění jeho lidské hodnoty.
„Vnitřní dogma“ zní: budu milován/a jen tehdy, když budu hubený/á. A čím hubenější budu, tím víc mě ostatní budou milovat.
Hodnota člověka se ale neurčuje podle toho, jak měřitelné či vážitelné jsou jeho výkony.
Ve studiích se zároveň projevuje, že vzhled, postava a váha hrají stále důležitější roli v sociálním hodnocení a ovlivňují i pohled na sebe sama. Mladé dívky před pubertou se orientují podle současného ideálu podvyživené štíhlosti, což pokračuje až do dospělosti. Kritéria atraktivity a toto poselství nám odpovídajícím způsobem zprostředkovávají média, módní časopisy, sociální sítě a nově ve stále větší míře i plastická chirurgie. Modelky jsou stylizovány do podoby ikon, ačkoliv ve skutečnosti to často jsou politováníhodné trosky, které pro společenské uznání dokonce nasazují vlastní život.
Pro leckterou popovou hvězdičku je operace prsou stejně běžná jako čištění zubů, není více pochyb o tom, že boom umělého operativního zkrášlování je nadobro součástí dnešní reality. Odměna za maturitu v podobě peněz na řidičský průkaz nebo na cestování je mimo mísu: co si dnes náctiletí častokrát skutečně přejí, je nové poprsí nebo krásnější nos. Koncentrovaná krása jako dárek do života!
Obchod s krásou je na vzestupu. Jde o trh jako každý jiný. Co si dříve mohly dovolit pouze hollywodské krásky je dnes za dostupné ceny k mání na každém kroku a příspěvku na Instagramu.
Ideál zdravého, bezchybného a mladistvého těla, který nám společnost předkládá, se může stát ubíjející povinností. Tato povinnost se na pozadí mysli přetváří v ohrožení v podobě neustálého porovnávání, ovlivňování uvažování o sobě samém a našem vlastním jednání.
To celé vede k chorobnému strachu z nějakého tělesného defektu a následně k prudkému nárůstu plastických operací. Chcete-li odborný název, jedná se o takzvanou dysmorfofobickou poruchu. Předepsané prázdné společenské ideály, že člověk má vypadat tak či onak, jsou přebírány zcela nekriticky a bez jakékoliv reflexe přijímány za vlastní.
Dalším stupněm takovéto poruchy je chorobný strach člověka z „ošklivosti“ až znetvoření. Jde o přesvědčení, které vůbec nesouvisí s realitou a které člověku tvrdí, že alespoň jedna část jeho těla je nepřirozeně ohavná. A to přesto, že objektivně vypadá zcela normálně či má jen drobný defekt, který ani nestojí za řeč. Bezchybnému tělu patří první místo v hierarchii životních cílů. Ještě zvláštnější je, že už to nikomu zvláštní nepřipadá.
Adonis na gauči
Silní muži se mučí v posilovnách, aby nabrali svalstvo, které by přirozenou cestou nikdy získat nemohli. Vnitřní dogma praví, že mužnost se měří především svalstvem: čím svalnatější, tím mužnější; čím mužnější, tím potentnější; čím potentnější, tím atraktivnější. Zároveň platí, že čím méně svalů s sebou muž nosí, tím více se musí obávat odmítnutí, zavržení a opovržení. Mnozí z těchto svalovců proto neváhají krátkodobý úspěch pomocí anabolik přijmout za cenu dlouhodobých problémů. Být jako „párátko“ je pro dotyčného tak otřesná představa jako pro anorektičku domnělá tlustá stehna. Vidí v zrcadle tělo, které ho přivádí k zoufalství.
U dotyčných se téměř vždy objevují následující vzorce:
1) Vysoká úroveň perfekcionismu,
2) nízká sebeúcta,
3) nespokojenost s vlastním tělem.
Nevědomé vnitřní dogma může uniknout kognitivní kontrole – jasné , střízlivé a emocemi neovlivněné analýzy hlavy. Proto je toto vnitřní dogma zpravidla iracionální a jde proti veškerému rozumu.
Na počátku puberty si velice často jak dívky, tak chlapci projdou kratší fází, v rámci níž si dělají přehnané starosti o svůj vzhled a potýkají se se svým zevnějškem. Tlak imaginární povinnosti způsobuje mylné vnímání, poruchu tělesného schématu. Jsou ohroženi jen proto, že nedokážou snést napětí mezi ideálem a realitou.
Jakto, že se nic nemění?
V roce 2010 zveřejnila Universiät Köln ve spolupráci s Arizona State Univerzity studii, podle níž plnoštíhlé ženy měly negativní vliv na sebeúctu zákaznic a tím i potenciálně snižovaly tržby. Zatímco štíhlé ženy se s opulentními modelkami nedokázaly identifikovat, silnější ženy měly dojem, že jim je tak naznačováno, že jsou obézní. Zajímavé je, že nejhůře pak reagovaly ženy s normální váhou. Zatímco při pohledu na pohublé modelky se cítily dobře, kleslo jejich sebevědomí značně, když jim byly ukázány boubelaté ženy.
Kdy už je to za hranou?
Psychoterapie takovéto nevyřčené a tím nereflektované myšlenky vytahuje na povrch. Mojí prací jako terapeuta a autora knihy DigiDetox je upozorňovat na úskalí digitálních technologií a našeho vlastního vnímání. Pomáhám lidem nacházet svou osobní cestu, která nebude ovlivněna nízkou sebedůvěrou, ovlivňováním internetem a zbavení se vlastní zodpovědnosti. Pokud se vám práce Digidetox.me líbí, tak budu velmi rád, když podpoříte vznikající online kurz, který pomůže účastníkům nastavit si zdravé používání digitálních technologií. Více na https://www.donio.cz/digidetox
Zdroje:
1) Kathy Wilcox, James D. Laird, The Impact of Media Images of Super-Slender Women on Women’s Self-Esteem: Identification, Social Comparison, and Self-Perception, Journal of Research in Personality, Volume 34, Issue 2, 2000, Pages 278-286, ISSN 0092-6566, https://doi.org/10.1006/jrpe.1999.2281.
2) Sherlock, M., & Wagstaff, D. L. (2019). Exploring the relationship between frequency of Instagram use, exposure to idealized images, and psychological well-being in women. Psychology of Popular Media Culture, 8(4), 482–490. https://doi.org/10.1037/ppm0000182
3) Darren W. Dahl, Jennifer J. Argo, Andrea C. Morales, Social Information in the Retail Environment: The Importance of Consumption Alignment, Referent Identity, and Self-Esteem, Journal of Consumer Research, Volume 38, Issue 5, 1 February 2012, Pages 860–871, https://doi.org/10.1086/660918
4) Marika Tiggemann, Mia Zaccardo, “Exercise to be fit, not skinny”: The effect of fitspiration imagery on women’s body image, Body Image, Volume 15, 2015, Pages 61-67, ISSN 1740-1445, https://doi.org/10.1016/j.bodyim.2015.06.003.
5) Hobza, C. L., Walker, K. E., Yakushko, O., & Peugh, J. L. (2007). What about men? Social comparison and the effects of media images on body and self-esteem. Psychology of Men & Masculinity, 8(3), 161–172. https://doi.org/10.1037/1524-9220.8.3.161
